HISTORIE ZNAČKY

Discant byl na konci šedesátých let jedním z nemnoha pokusů o narušení monopolu, který v gramofonovém průmyslu tehdejšího Československa držel Supraphon. V období politického uvolnění konce šedesátých let využilo několik brněnských hudebních umělců příznivé situace a založilo vydavatelství, které mělo za cíl prosazovat především moravské interprety.

Hlavním iniciátorem a prvním ředitelem byl textař a moderátor hudebních pořadů Jan Šimon Fiala, ke spoluzakladatelům patřili textařka Růžena Sypěnová, zpěvák Ladislav Rosecký, příležitostný textař a hudebník Vladimír Fiala a někdejší obchodník s gramodeskami Josef Komůrka. V souladu s tehdy platnými právními předpisy byla firma založena jako družstvo. V březnu 1968 Jan Š. Fiala vyjednal s lisovnou gramodesek v Loděnicích předběžnou smlouvu na výrobní kapacitu 500 000 kusů gramodesek ročně. Další smlouvu uzavřel s vedením brněnského rozhlasu; týkala se zprostředkování nahrávek, jež byly pořízeny v Československém rozhlase Brno. V květnu 1969 Discant zahájil praktickou činnost a v létě téhož roku vzniklo pod vedením Milana Sýkory jeho ostravské zastoupení. V něm pracovali například i Miloš Zapletal nebo Jiří Zmožek.

Kam s ním?

Brzy se však ukázalo, že původní představy o podnikání nebyly zcela reálné a rychle se projevil i nedostatek finančních prostředků. Přišly i první represe režimu. V srpnu byla zrušena družstevní forma podnikání. Discant se stal součástí Mládežnické obchodní komory (MLOK), ředitelem byl jmenován Josef Svoboda. Počítalo se, že se Discant stane oficiálním hudebním vydavatelstvím nově se tvořícího Socialistického svazu mládeže. Ostravské zastoupení však začalo ve vydavatelství posilovat svůj obchodní i dramaturgický vliv a v zákulisí Discantu se rozhořel boj o jeho vedení. Nikdo z účastníků přitom netušil, že o konci firmy je už prakticky rozhodnuto.

Rozhodnutím KSČ byla 16. 12. 1969 Discantu odebrána celá výrobní kapacita v loděnické lisovně, a to ve prospěch budoucího slovenského gramovydavatelství Opus. Od února 1970 se nové desky Discantu už nelisovaly a zhruba do poloviny roku 1970 jen pokračoval doprodej těch vydaných. Jedním z posledních pokusů o záchranu firmy byla snaha ji převést pod bratislavský Opus, ale jednání selhala. Poslední, rovněž neúspěšný pokus o vzkříšení vydavatelství, uskutečnila v roce 1990 Růžena Sypěnová.

Žánrová všehochuť

Dramaturgie Discantu byla poznamenána jednak regionalismem a snahou o jeho postupné překonávání, jednak politickými okolnostmi. Celkem zde vyšlo 42 titulů (z toho tři LP desky) v celkovém nákladu 241 382 kusů. Převažovaly snímky moravských interpretů lidových písní, dále nahrávky soudobé brněnské pop music (Jarmila Veselá, Štěpán Mátl, Ladislava Kozderková, Petr Pospíšil nebo Milan Černohouz), ostravské moderní dechovky (Muzika bez kapelníka) i moravských beatových skupin (Vulkán, Atlantis, Synkopy 61). Mezi vydanými tituly se objevilo také mluvené slovo (vedle Š+G třeba vyprávění Zdeňka Galušky Slovácko sa súdí) a jedním z posledních zoufalých pokusů o záchranu firmy bylo vydání gramodesky s hlasem V. I. Lenina.

Pramen: Host 6/2011 (upraveno, zkráceno)