Pokud Ivan Martin Jirous v únoru 1975 definoval český underground, mohlo se tak stát pouze díky tomu, že popsal něco, co již delší čas existovalo. Žádné společenství nevznikne z ničeho, nevyroste na zelené louce.
Ve skutečnosti je zapotřebí vrátit se zpět o deset let, do doby, kdy nastávala postupná liberalizace neostalinského režimu, přinášející zásadní sociální a kulturní změny. Nastupující generace se vůči establishmentu vymezovala různými způsoby. Mezi ty nejviditelnější – a nejhlasitější – patřila doslova exploze bigbeatových kapel a (tehdy) šokující móda mladých mužů: nošení dlouhých vlasů. Nejen západní hudba, překonávající železnou oponu pomocí rozhlasových přijímačů, ale i literatura, a to především beatnická, trvale ovlivnily mentalitu mladých lidí. To vše se odehrávalo na pozadí turbulentních mezinárodních událostí.
Další dílko Ladislava Kudrny z Ústavu totalitních režimů na téma český underground navazuje na předchozí Reflexe undergroundu z roku 2017.