Novela Dvorky je příběhem o dospívání, totalitní společnosti sedmdesátých let minulého století a životních hodnotách, dílo Plechovka je odrazem autorova rozhodnutí emigrovat.
Sám Hutka v přebalu knihy k tomu říká: „Dvorky jsem napsal na podzim 1976 a první verzi jsem měl hotovou za devět dní. Neměl jsem v plánu psát knížku. Řešil jsem v té chvíli jiný problém. Šlo mi o písničky a zpívání. Žil jsem několik týdnů v malém dřevěném domečku nedaleko Loun na břehu říčky Ohře a přemýšlel, jak dál (…) Deset dní před narozeninami spisovatele Ivana Klímy mě napadlo, že bych mu mohl dát, když je spisovatel, k narozeninám knížku, kterou napíšu. (…) V noci jsem natočil papír do psacího stroje a napsal první větu. Vlastně pro tu chvíli úsměvně realistickou: Je noc. (…) A pak se mi asi po hodince vynořila představa osmnáctiletého chlapce, který se musí rozhodnout, jak se svým životem v této době naloží. A skrze postavu tohoto chlapce jsem si začal dělat pořádek v sobě. (…) V tomto příběhu není nic autentického, vše je vymyšlené, ale rozhodovací drama toho chlapce je autentické velice. Skrze něj jsem se rozhodl, že budu žít dál já sám …“
Plechovka vyšla jen samizdatově, spisovatel Ivan Klíma ji tehdy považoval za knihu desetiletí. „Od doby napsání až do loňského roku (1995), kdy o tento text projevil zájem Revolver revue, jsem Plechovku nečetl. Tedy téměř dvacet let. Revolver revue Plechovku nakonec také neotiskla. Také mi neřekli proč. Já si ale text přečetl a byl jsem překvapen jeho vášnivostí. Dalo by se možná říct, že je to kniha ´pravdivá´, a měla by se spíše řadit do deníkové literatury. Mohl bych dnes jmenovat i mnoho osob, které se v textu vyskytují, ale je mi to poněkud hloupé, protože dnes jsou, anebo před nedávnem ještě byly, ve vysokých státních funkcích,“ uvádí k dílu sám Jaroslav Hutka.